Začíná lekce. Sedím s nataženýma nohama na karimatce a čekám na instrukce. „Tak, nejprve si procvičíme kotníky. Přitáhněte s nádechem špičku nohy k zemi a druhou k sobě, s výdechem prostřídejte. Kmitejte v rytmu svého dechu, vnímejte pohyb v kotnících“, slyším lektorku. „Cože? To mám ohýbat jen nohy sem tam?“ Pomyslím si. „No dobře“. A kmitám nohama jak zběsilá. „Klidně si zavřete oči a vnímejte své pocity“, dodává lektorka. Sedím, připadám si jak tupý ploutvonožec a cítím jen otrávenost a vzrůstající nervozitu, kdy už tedy začneme něco pořádného dělat.

Možná občas zažíváte podobné pocity a říkáte si: „Proč nám to proboha dělá?“ Dovolte mi ukázat Vám několik variant, jak takovou hodinu prožít a možná lépe, vysvětlit Vám, proč je právě taková hodina jógou.

Když se nad situací zamýšlím, napadají mne 4 typy cvičících, které Vám postupně představím:

• Cvičící cholerik:Cholerici mají ohromný dar rozdmýchávat vlastní emoce a naprosto jim propadnout. V našem případě pocítí cvičící nejprve popuzení, co za primitivní cvičení děláme a čím více na své popuzení myslí, tím více jej emoce zahlušuje a sama roste do naštvání a vzteku. Cholerik by v podstatě vykonával velmi jógínský kousek (absolutní bytí tady a teď), bohužel má ale jeho bytí špatné kvality. Jednak jde o emoci, jinak řečeno vášeň. Ta se mimo jiné vyznačuje tím, že v emocích/vášních jsme do jisté míry nesvobodní, nedokážeme svůj stav kontrolovat a libovolně řídit nehledě na to, zda jde o emoci pozitivní nebo negativní. Nebo je mezi Vámi někdo, kdo si v hlubokém smutku dokáže poručit a upřímně se zaradovat? Za druhé si emočním napětím (vypětím) fyzicky ubližuje – nekontrolovaně a nevědomky zatíná svaly, energie v těle neproudí správně, dech se stává mělkým, úsečným, nepravidelným,…prostě opakem toho, o co se snažíme.

         Sečteno, podtrženo: pokud přicházíte na hodinu jógy s těmito predispozicemi, nejen že jóga pro Vás bude velkou  nudou, ale navíc si i ubližujete.

• Pálič kalorií:

  V dnešním světě plném sedavých zaměstnání, plném aut, výtahů, tyčových mixérů a dalších pomůcek, které eliminují náš pohyb na minimum, je jistě legitimní chtít nějaké fyzické vybití. Nemyslím si, že by lidé s touhou spálit co nejvíce kalorií zrovna vyhledávali hodiny jógy, nicméně možná patříte mezi ty, kteří přicházejí s nadějí, že díky józe získají štíhlou linii, jakou vídají na fotografiích jogínů a stanou se stejně pružní a ohební. I tyto z Vás pak možná rozhodí instrukce lektora, abyste POUZE klopili špičky k zemi.

  Páliče kalorií poznáte tak, že v závratné rychlosti kmitají nohama ve snaze vytřískat z pohybu co největší úbytek tukové tkáně a vyrýsovat si kotníkové svaly. Nebo jak s viditelným vypětím setrvává v pozici tak dlouho, dokud neodpadnou všichni kolem něho. No,…. budiž….. NICMÉNĚ:

  • stáváte se nejpravděpodobnějšími adepty na zranění. Ano, jógové pozice bývají často pro naše zlenivělá a zatuhlá těla krkolomné a prostředek ke zdolání takových pozic je nechat tělo dojít do pozice v co největším uvolnění, v souladu s dechem a s vědomím vlastní hranice, kterou zdoláváme pomalu a postupem času,
  • budujete si zbytečnou bariéru pokroku – jednak se v silovém provádění pozic velmi brzy dostanete na limitní mez, kterou nepřekročíte, pokud se nenaučíte uvolnit (a pravděpodobně tak nikdy nedosáhnete pružnosti a ohebnosti těla, po jaké jste toužili) a za druhé se ochuzujete o další dimenze cvičení jógy, které začínají za fyzičnem lidského těla,
  • pokud jste typ, který zahání stres jídlem, nejspíš bude mít pojógové zahánění stresu z toho, že jste hodinu jen dýchali a klopili špičky, opačný efekt.

Takže… jde to i jinak? Určitě:). Brzy napíšu.