Když mne do světa cvičení „vyplivl“ Český svaz jógy, myslela jsem si naivně, že základy mé praxe jsou pevně zapuštěny. Že mne nikdo a nic nepřesvědčí používat jógové cihličky, předražené polštáře, kterým zasvěcení říkají vznešeně BOLSTRY a že vesele budu dál cvičívat ve svých prastarých šatečkách ze sekáče. Nicméně, jak moudří říkají, „NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY“.

Každý další kurz, která jsem navštívila, nabourával mou vnitřní pohodu a jistou. Namísto mistrů stařešinů, kterým z tváře přeci jen čišelo nějaké to desetiletí jógové praxe, jsem se začala setkávat s vysportovanými lektorkami, které ve stylové podprsence a neonových legínách hovořily o práci bicepsů, o krátkých hamstrinzích a podobně. Velmi mne to znervózňovalo, protože ten tam byl klid, který jsem dříve cítila při ásanách. Tehdy jsem se soustředila na pocity a dech a pozice mi přinášely obrovský pocit klidu, úcty, energie nebo pevnosti. Teď se mi vkrádala nepříjemná myšlenka, že pozici třeba nedělám správně, že ruka nebo páteř je ve špatné pozici atd.

Záchranou mi byl až Deep Kumar, který měl ve tváři příjemné bezčasí, cvičil v obyčejných teplákách a smál se od rána do večera. Přesto hovořil o vtočení stehna dovnitř,  aktivní klenbě nohy a nutil nám polštáře, hromady bolstrů, cihel a pásků.

 

Proto tedy, dovolte mi při našich společných hodinách vnášet více přístupů k józe – od pozic ve kterých Vás nechám napospas vnitřnímu klidu nehledě na to, v jakém postavení je třeba Vaše pánev, až po terapeutickou jógu, jejíž cílem je napravit chybné stereotypy Vašeho těla,  protáhnout  zkrácené svaly nebo jiné posílit. A dovolte si prosím tuto vícevrstevnatost při hodinách i Vy. Krásné dny. B